Moje výhody práce na Maledivách? Maledivy! A teď tím nemyslím hlavní město plné lidí, motorek, které je spíš betonovou džunglí než něčím, co bych mohla nazvat rájem. Tou hlavní výhodou je, že když tu žijete, máte možnost se podívat i na okolní ostrovy a resorty. Vyzkoušet si život v ráji, i když jen na pár dní a hlavně za mnohem lepší ceny, než které tu turisti běžně zaplatí a díky mé práci dokonce i úplně zadarmo.
Kuramathi je první resort na Maledivách, na který jsem zavítala a jeden z největších. Kapacita je přes 600 hostů a délka ostrova téměř dva kilometry. Na ostrově se nachází rozmanité restaurace, vily, bary a kavárny. Měla jsem možnost zde strávit den a noc a tady je něco málo z mých postřehů.
Z Hulhulé, což je ostrov vedle hlavního města, kde se nachází letiště, jsem se na Kuramathi vydala jejich lodí, ve které přepravují převážně zaměstnance a pár hostů, kteří nechtějí platit 280 dolarů za osobu za dopravu letadlem, anebo si chtějí užít pořádné skákání po vlnách ve vysoké rychlosti. Cesta tam trvala asi hodinu a čtvrt. Při nalodění jsem dostala vlhký malý ručník s vůní máty a k tomu ledovou vodu, což v tomhle vedru je skvělé osvěžení.
Po příjezdu na resort na nás čekala skupinka zaměstnanců, kteří nás uvítali s úsměvem na rtech a odvedli na recepci. Ve většině resortů dostanete na uvítanou ledový džus a ani zde tomu nebylo jinak…miluji tohle osvěžení po příjezdu.
Na resortu jsem měla domluvenou pracovní schůzku s šéfkuchařem, který mě přišel uvítat a nechal mě zavézt k vile, kterou jsem na jednu noc měla jen pro sebe. Vila byla pro dva lidi, velmi prostorná a s jednoduchým designem. Krásná koupelna, sprcha a venku se skrývala menší jacuzzi pro dvě osoby. Pokoj s až příliš pohodlnou postelí na to, že jsem měla budíček další den v pět ráno.
V poledne jsem se vydala na recepci, kde mě vyzvedl šéfkuchař Michel, velmi zcestovalý a zkušený Francouzský kuchař, který už tam pracuje 10 let. Na motorce jsme projeli celý ostrov, ukázal mi vše, co na ostrově mají, kde se co děje a kde se co vaří. Celkem mají na ostrově 11 restaurací a tak si hosté mohou vybrat, jakou kuchyni ochutnají.
Poté jsme se vydali do restaurace Palm, která nabízí k obědům různé druhy těstovin, salátů a pizzy. Já si jako předkrm dala mozzarellu s rajčaty zabalenou v parmské šunce a s bazalkovým pestem a salátem pěstovaným přímo tam na ostrově. K hlavnímu jídlu jsem si dala špenátové raviolli a jako dezert jsem ochutnala domácky vyráběný sorbet z mléka, cukru a z malin (75% procent malin)…doporučuji, bylo to neskutečné.
Po obědě jsem se šla vyvalit k moři, abych trochu vytrávila a chytla nějakou barvu, v Malé totiž moc příležitostí k opalování není, pokud se zrovna v jediný den volna nejede na výletní loď šnorchlovat po okolí, či se nevyvalíte u hotelového bazénu za 22 dolarů na den. Večer jsem v obličeji byla červená jak rak a to jsem měla faktor 50…nevím, kde se stala chyba.
V pět jsem vyrazila na pochůzku okolo ostrova udělat nějaké fotky a podívat se na západ slunce, který byl vskutku nádherný, i když nutno dodat, že u moře tomu snad jinak není. Ostrov má uprostřed pravou džungli, do které se nikdy nezasahovalo, všude palmy, keře, květiny a jejich nádherná všudy přítomná vůně.
V osm jsme se vydali na večeři do Thajské restaurace. Jako první mi připravil kuchař thajskou polévku. Menší varování pro ty, co by si chtěli objednávat v thajštině…slovo pro nudle má celkem asi 5 jiných významů, které se od sebe rozpoznají jen díky různé intonaci…takže místo nudlí se vám může stát, že si objednáte polévku se psem či s banány. Naštěstí, tohle nebyl můj případ, ale pár historek jsem slyšela. Poté jsem měla nějaké předkrmy jako jarní závitky, zase krevety, kokosové placky, nějaké mořské plody fritované v těstíčku. K hlavnímu chodu toho bylo hodně na výběr…já si tu zamilovala Pad Thai Gai, takže to byla jasná volba a dále jsem si po 4 měsících dala vepřové maso na pepři! Konečně! Ještě jsem ochutnala kachnu na ananasu a hovězí s fazolkami a krevety se zeleninovou směsí. Na závěr nějaké ovoce, zmrzlinu z guavy a koláčky.
Na pokoj jsem se dokutálela okolo jedenácté a moje vířivka se už konečně za ty tři hodiny vyhřála na cílených 40 stupňů, což jsem po vlezení dovnitř shledala jako už docela dost horké. Po chvilce jsme si sice zvykla, ale i tak jsem tam v tom vedru nebyla schopná vydržet déle jak 20 minut. Musela jsem se jít provětrat na pláž a trochu jsem si tam i zablbla s foťákem a baterkou.
Okolo jedné jsem zalehla a usnula jako miminko za poslouchání vln, což je neskutečný rozdíl oproti hučícím klimatizacím za oknem a troubícími skútry pod okny. Jen škoda, že budíček byl už v pět, i když ta snídaně mi to těžké ráno hned zpříjemnila. Velký výběr různého pečiva a po 4 měsících jsem se mohla zase zakousnout do pravého chleba a dát si na něj salám! V šest nástup na loď a za sledování krásného východu slunce zpět do betonové džungle.
